Když jsem to odpoledne ke schránkám lepila, byla jsem sice dost  odhodlaná, ale taky pěkně vyděšená, co z toho nakonec vyleze.  Pak už jsem si jen říkala, že jsem zvědavá, jak se ke mně vejdou. 

Taky mi docvaklo, jak strašně je to už dlouho, co soustavně jen a jen dávám. Co Ti budu vykládat, obrečela jsem to. A zase to vedlo jenom k úvaze, jak dlouho jsem nebrečela do rukávu kamarádce, které nemusím nic vysvětlovat, protože mě zná.

Není to podnikání a nikdy by ani být nemělo. Je to platforma pro návrat k prapůvodním ženským zvykům – být spolu, pomáhat si, opírat se jedna o druhou a dávat světu laskavou péči.