Ahoj snajperko, chtěla jsi napsat, jaké bylo Mafíčko, tak tady to máš!
Když jsem četla vaši stránku, došlo mi, jak strašně málo se s holkama vidíme od té doby, co máme vlastní rodiny, jen tak mezi sebou. Prostě dospělý ženský s novýma zkušenostma a hromadou zážitků, které se vždycky netýkají jen dětí a často nejdou nasdílet s chlapem nebo mámou.
Taky mi docvaklo, jak strašně je to už dlouho, co soustavně jen a jen dávám. Co Ti budu vykládat, obrečela jsem to. A zase to vedlo jenom k úvaze, jak dlouho jsem nebrečela do rukávu kamarádce, které nemusím nic vysvětlovat, protože mě zná.
Takže jsem zvedla sluchátko a zavolala čtyřem blízkým duším. Řekla jsem jim, ať si najdou Mafíčko a přečtou si, na co je zvu. Dala jsem datum a hodinu a řekla jim, že koupím v mrňavý pekárně odvedle něco dietního a kávovar máme suprový. Ať nic nenosí, nic neshánějí, nic nevymýšlejí, prostě si zařídí hlídání a přijdou.
Nařídila jsem staršímu synovi, aby zůstal u kamaráda déle (asi si umíš představit, jak protestoval). Malou ohlídá babička. Když jsem jí řekla, co chci zorganizovat, nabídla spolupráci pod podmínkou, že příště chce jít taky :- ).
Hodila jsem si ten váš obrázek do Wordu, připsala k tomu že mám psa a kdo se bojí, nesmí na Mafíčko, že děti nebudou doma, že se na ně těším a kdo má masážní olejíček, ať ho vezme s sebou. A kdo si chce vzít pletení, ať ho klidně vezme taky. Vznikla luxusní pozvánka… cítila jsem se jako superhostitelka.
Přišly všechny! Udělaly si čas! Zařídily si hlídání a ta největší bezdětná manažerka kvůli tomu o den odložila odlet na služebku. A rozkecaly to dál, takže se nás nakonec sešlo šest.
Hned u dveří mi každá narvala stovku, když jsem odmítala, tak mi řekly, že to je v pravidlech, tak ať se uklidním. To, že nemusí nic vymýšlet, zařizovat, nosit, shánět, prostě mohou JEN TAK přijít, je asi pro spoustu lidí fakt víc, než jsem si myslela.
Z těch šesti mají dvě masérský kurs… začínám si myslet, že už ho má fakt celá republika mimo mě. Nabídly, že během povídání odmasírují krk a záda každé, která si řekne. Řekla jsem si. Co ti budu povídat… chtěly jsme všechny.
Střídavě jsme vařily kafe, nosily vodu, „drbaly se za krkem“ (masáž), vyprávěly si příběhy, smály se jako praštěné. Jitka vyprávěla, jak předevčírem tři hodiny smažila dětem palačinky a ani jedna na ni nezbyla. A že by taky chtěla, aby jednou někdo udělal palačinky pro ní. No co myslíš, jak to dopadlo? :- D
Když dorazil domů syn, chtěla jsem mu skoro vynadat, že jde moc brzo… nešel. Přišel přesně načas… těsně před babičkou, která po třech hodinách vracela svou svěřenkyni. Děti zalezly do pokojíčků a my se rozloučily.
Hlásím, že jsme se objímaly…bylo to přece v pravidlech. Žádná taková ta formální francouzská šup šup pusa do vzduchu v prostoru za uchem. Opravdové, pořádné objetí. Bylo to jako kouzlo.
Další mafíčko máme za 14 dní u Jitky. Přijde i máma, takže nás bude 7. Uvidíme, jaké to bude.
V každém případě dík za nakopnutí. Omlouvám se, že nepošlu fotku, ale… chceme zůstat jen samy pro sebe. Objímám aspoň virtuálně.
Tereza